Není moucha jako Moucha (mysteriózní povídka na pomezí reality a fikce)

„Jsi normální blázen. Měl bys jít k psychiatrovi!“ byla poslední slova mé ženy předtím, než sbalila děti a odjela s nimi k tchánovi. Prý do doby, než se vzpamatuju, než budu zase normální a přestanu ji i děti ohrožovat.

Směšné. Směšné. Směšné. Pokaždé, když mi ten okamžik vyvstane na mysli, se usměju od ucha k uchu. I když trpce. Copak jsem blázen, když se snažím ochránit svou rodinu? To jsem blázen, když chci, abychom měli v domě bezpečno?

„Je to jenom moucha, jenom obyčejné moucha, Mílo!“ říkala mi několikrát. Jak bláhová. Jenom moucha! Jenom moucha? Copak by mi moucha mohla vzdorovat čtrnáct dní? Obyčejná moucha? To jsem snad idiot, že bych mouchu nezabil během několika vteřin či minut? Když jsem to ženě vítězoslavně včera volal, položila mi mobil. Ženské zkrátka někdy nevidí věci takové, jako ve skutečnosti jsou.

Dnes je to čtrnáct dnů. Jen já a ona. My dva. Já a Moucha. Mrcha. Mohli byste namítnout, co blbnu kvůli nějaké mouše. Já, vysoký manažer, člen zednářské lóže, člen mensy, a teď si beru neplacenou dovolenou kvůli mouše. Ale řekněte, dokázala by vám nějaká obyčejná moucha vzdorovat dva týdny? Hm? Pokud máte alespoň tři z pěti pohromadě, tak těžko. 

Zrovna teď je zřejmě nad stropním podhledem. Už asi hodinu. Stojím s vlastnoručně vylepšenou plácačkou strnule pod ním a čekám. Nemá smysl být ukvapený. Pokud budete někdy bojovat s Mouchou, tak vězte, že pokud jste již na bitevním poli, tak nějaké mávání a víření vzduchu kolem ji k letu nevyprovokuje. Moucha není vůl. To vám podepíšu a orazítkuju. 

Čekám, ale Moucha nic. Někdo by si možná klepal na čelo, co jsem za jelimana, ale vyzkoušel jsem všechno. Všechno! Běžnou i účinnou mnou vylepšenou plácačku. Repelenty. Spreje a zapalovač. Tlesknutí nad mouchou ve výšce asi deseti čísel, které běžně funguje, protože moucha startuje kolmo vzhůru – což se v případě této mrchy nepotvrdilo. Otevřená okna. Mucholapky. A Moucha stále tu.

Když byla ještě žena doma, tvrdila, že není jen jedna moucha na světě, a tato je už několikátá, že z venku zkrátka přiletí vždy jiná. Dokonce jednou naznačila, že snad ani žádná moucha není, a že mám snad halucinace. Ano, čistě teoreticky to možné je. Ale reálně není. Poznám ji na sto honů. Tahle je specifická. De facto se mi vysmívá do očí. Když kolem proletí, vždycky těsně kolem mě, skoro se mě dotkne. Bzučí jak helikoptéra. Kdyby mohla, tak mě podaruje jak holub nebo kousne do ucha jak zhrzená milenka.

Moucha není vůl, ale ani já ne. Čím se mouchy živí? Před deseti dny jsem vyčistil ledničku, spižírnu. Zbavil jsem se veškerých potravin, později i zavařených a jiných trvanlivých, aby se neměla čím krmit.  Na mě si nepřijde. Uzavřel jsem „hermeticky“ dům, aby to s ní seklo. A…? Nic. Musím uznat, že vzduch je v domě momentálně v nedobré formě. Mám taky občas trochu hlad. Trochu víc. Ale deset dní snad ještě chlap bez jídla zvládne. Když se kouknu do zrcadla, vypadám po těch shozených kilech líp jak zamlada. Myslím, že by takový půst prospěl i mé staré. A ostatně i těm našim vypaseným harantům. Lenochodi. Konečně by se vešli na šířku do běžného zrcadla a nechtěli po mě pořád další a větší. Heh.

Ale zpět k Mouše. Jestli je tohle obyčejná moucha, tak jsem Albert Einstein křížený s Nicolou Teslou. Z těch pohybů, z té podlosti, posedlosti, z těch očí mě dokonce napadlo, jak nápadně v některých ohledech připomíná moji zesnulou – heh – tchýni. Budiž jí země lehká. A peklo těžké. Taky mrcha. A otravná úplně stejně.

Stále čekám pod podhledem. Ale to je už jen taková naše hra. Já vím, že ji netrefím, ona to ví taky. Jde jen o to, jak dlouho bude kdo koho šponovat, kdo udělá první ukvapený krok. Ale jinak mám plán. Zatímco stojím a jakože naoko čekám na její vzlet, tak se dům plní příjemnou vůní. Jen kvůli tomu jsem si nechal před pár dny poslat plynový gril. Na ženino jméno. Pro jistotu, heh. Myslíš, že z toho vyvázneš živá, ty létající bestie? Jakmile vylítneš, podívám se do tisíce tvých očí a s vítězoslavným úsměvem škrtnu zapalovačem. Tak kdo je teď blázen? Kdo?

Ha, mrcha, už letí…

EPILOG

Moderátorka lokálních televizních zpráv: „V luxusní čtvrti Sadská došlo včera večer v jednom z luxusních domů k výbuchu, který měl být zřejmě zapříčiněn únikem plynu z plynového grilu. Zemřel při něm vysoký manažer společnosti FLY, který se podle své ženy před více než deseti dny zbláznil a zabarikádoval se v domě. Jeho zaměstnavatel potvrdil, že muž byl na neplacené dovolené, kterou si vyžádal po telefonu, a víc jak týden s nikým z firmy nekomunikoval. Manažer byl před několika lety spojován s úmrtím matky své ženy, která zemřela násilnou smrtí za nejasných okolnosti. Podezření se ale nikdy neprokázala. Manželka manažera uvedla, že její muž před několika týdny začal „bojovat v jejich domě s mouchou“, čímž v důsledku ohrožoval ji i jejich děti, a proto se s nimi odstěhovala ke svému otci. Tomu však nic konkrétního nevysvětlila. Vzhledem k nepřesvědčivé výpovědi i těžko uvěřitelnému důvodu, proč se žena s dětmi z domu odstěhovala teprve deset dní před osudným výbuchem, přičemž s sebou vzala všechny domácí mazlíčky a řadu dalších cenností, zůstává hlavním a zatím jediným podezřelým. Vodítkem k tomu je podle policie rovněž před několika dny do jejich společného domu doručený plynový gril objednaný na její jméno a z jejího vlastního e-mailového účtu.“