Pravda se neleskne a netřpytí, není ozdoba na stromeček, nevítá nás jako náruč maminky

Pravda se neleskne a netřpytí. Pravda není ozdoba na vánoční stromeček. Nebliká jako maják na mořském útesu. Nevítá nás s otevřenou náručí jako maminka. Nesměje se na nás od ucha uchu s nablýskaným chrupem jako Afroameričan.

Pravda osvobozuje i svazuje. Někdy zahřeje a někdy naopak zastudí nebo spálí. Jednou přinese úsměv, jindy slzy. Kolikrát umí ulehčit, tolikrát zná pŕitížit. Dokáže být vážná i směšná. Často je prostá a často nepochopitelně složitá. Někdy je mimo naše chápání.

Pravda je objektivní i subjektivní. Ač rozum velí, že objektivně by měla být jedna, subjektivně tomu tak není. Jeden ji chce znát a druhý dává přednost milosrdnému nevědomí. Je pravda, kterou nikdy v celé podstatě nepoznáme. K pravdě, jež je z různých důvodů a pohnutek odsouzena k nepoznání, ke spánku někde ve tmě se pak můžeme tu lépe, tu hůře pouze blížit.

Je pravda ve věcech, v událostech, v činech, v lidech. Ta nejpodstatnější z pravd je v nás samých. Tkví tom, jak pravdiví jsme k sobě samým i ke svému okolí. Definuje nás a utváří. Ač nám ji někdo nebo něco může utříbit, posunout, někdy i vyvrátit, je na nás a v nás, jak s ní naložíme. Ale nikdo nám ji nemůže vzít.

Pravda se neleskne a netřpytí.

Další úvahy v podobném duchu:
Opravdová láska je, anebo není. Nic mezi. Uprostřed jen tma a tichoVšichni jsme blázni. Záleží jen do jaké výšky a kterým směrem